Zprávy nikomu

Rovnítko

11. března 2017 v 21:24 | Přelud
Ty jsi má poezie.
Ty jsi můj vzdušný zámek.

Cíl, jehož tvar se bojím poznat.
Ruka, kterou nechci chytit.
Horký dech, který nechci cítit.

Host, kterého nechci vítat.
Radost, o které (já hloupá) sním.

Moje fantazie,..
Tebe já nikdy nezničím.

Výzva

12. července 2016 v 22:16 | Přelud
Pojď,
poplujem měsíčním korábem,
pojď se mnou
pojď
domů až nad ránem.

Zlá doba

3. července 2016 v 19:43 | Přelud
Seřvali nás,
seřvali a vytáhli z brlohů.

Rozbili nás,
pošlapali,
svlíkli donaha.

Zavrhli nás,
zavrhli nás tucetkrát,
a pak otočili,
že musíme jít dál,
že musíme bojovat.

Nevěděli jsme.
Nevěděli jsme nic.
Byla to zlá doba.

Všeobecná ustanovení

4. února 2016 v 9:08 | Přelud
vždycky když jsem chtěla vidět slunce,
vstala jsem;

vždycky když jsem něco ztratila,
hledala jsem;

vždycky když jsem se chtěla nadechnout,
otevřela jsem okno.

Bohužel, vždycky když chceš ty vidět mě,
voláš:
"dojdi".

Chorobopis

11. srpna 2014 v 21:24 | Přelud
Myslím, že jsme se dostali do fáze, kdy nás naše vlastní tíha převážila
..až jsme přepadli na druhou stranu.
Najednou to nebyla jenom naše vlastní tíha, ale tíha celého světa se všemi miliony sálajících hvězd a roztroušených galaxií. Stali jsme se kometami, ne a ne minout tu správnou planetu.
Měsíční krátery se otevřely.
Saturn nám rozvinul svoje prstence.
Nešlo s tím nic dělat.
Na dva je toho málo, i moc.

Ha-ha

11. června 2014 v 15:41 | Přelud
chlípný průvod myšlenek
líně projíždí branami tvého planého nitra
zanechává rudou čáru nesnází
zapomínám na všechny rádoby milé fráze
jakože prosím,
shledávám
a děkuji

mám na tebe vztek

a to je to,
co mě ve finále kosí.

Klec

21. listopadu 2013 v 22:44 | Přelud
Ani nevím, kdy to všechno začalo.
Kdy poprvé přišla, a dala mi pusu na čelo.
Kdy jsem poprvé spadla, a strašně to bolelo.
Jinak než obvykle. A svět dostal tu zvláštní.. nahořklou pachuť, jako když je pořád něco špatně. Jako když se pořád s něčím nedokážeš spokojit. A přitom víš, že bys měl... že by to tak být mělo. Zabíjíš se a přes sebe se sám donekonečna lámeš. A podrážíš si nohy.

Pak už nepustila.
Táhla se dál.
Řídila můj rozklad.
A že se dařilo.
Objevila jsem tolik světů.
A ani v jednom kousek lásky.

A než jsem zjistila, že se vlastně potřebuju vrátit,
málem mě sežehla.

Všichni máme svoje meze.

Noční

29. září 2013 v 23:10 | Přelud
po čertech vyčpělé pukance slov,
na dně naší misky
hledáš krev
a ono nic,
přestalo existovat teď jako nikdy,
odnášíš si závist
na zavřených rtech

bez poklony,
bez propustky,
prostě mi bereš dech.

Mravnost

2. června 2013 v 23:59 | Přelud

Řevem se vymanit
z područí slabosti
urazit
pošpinit
a znehodnotit vše,
k čemu jsi mě (s)ved.

S hovadskou přesností
přemazat
svoje světy,
okleštit si den pod dni,
prokousnout ti ret.

A nějak se skřípnout
uprostřed věty
a nechat sliny z huby
volně stéct-

Škkvrrrzzz..
chrrrmmf
A teď.



Odveta

7. října 2012 v 22:57 | Přelud
závidím vám všem, kdo jste mi kdy záviděli,
neb cítím neuspokojitelnou potřebu vám to oplatit,

lumpové!

Counting

28. května 2012 v 18:44 | Přelud
Pissing you off
all the time
we aren't both
completely under line.

Sometimes you're up
and I'm feeling down
so don't tell me to stop
I just want you to come.

Přeludy

25. dubna 2012 v 18:42 | Přelud
Byla bych zatraceně dobrá lhářka
..
kdybych byla schopná lež jako prostředek
morálně přijmout.

To jen tak naokraj,
až mi na to po dvou geniálně vymyšlených podvodech přijdou.
A na vině nebude jenom
to moje patologické přiznávání se, lásko.

Ty mi ostatně taky neříkáš,
jak odporně obvykle
smýváš hořkost jednoho podvodu druhým.
A děláš, že jsi nevinnen
..
a že já jsem taky nevinná
a že za bezvýchodnost situace
nikdo z nás nemůže.

Odrazy

20. dubna 2012 v 22:05 | Přelud
Bílí jednorožci tě odvedou domů.

V okně bliká čísi ksicht
a zase hasne
vyvedený v kýčovitých
odstínech meruňkové.
Po balkónové dlažbě mlaskají nazouváky
žmoulajíc tu samou patu co včera.
Zdviž z nás daně netahá
- a na oplátku nefunguje.
Přijdi po schodech.
Pozastavím popůlnoční únavu
- nechám ji stagnovat.

Budeme si povídat, jestli chceš.
A místo něčího ksichtu se v okně
budou zase jednou lesknout
ty naše.

Zapomeň

15. dubna 2012 v 23:19 | Přelud
Asi jsem to našla.
Myslím to místo. Všichni ho v sobě máme. Tu nej- skvělejší -odpornější díru.
Láska
a Obdiv
a Náklonnost
a Pomoc
Úsměvy.
Všiml sis, že Úsměvy, Pomoc, Obdiv a Náklonnost dávají dohromady jedno slovo? ÚPON.
A to jsem celá já. Upnutá, pokaždé na někoho. Vedená jeho hlasem a dechem a zatraceně zničená, když to nevidí podobně.
Jakmile mě budeš krmit slovy chvály a oslavovat dostatečně dlouho, vím že mě dostaneš. Asi se budu mrskat a zavírat ti před lžící toho hřejivého pocitu ústa. Jenže ty neznáš ten účinek.
Dáváš mi tak energii zahřívat nazpět, zvykám si na tebe.. začínám tě mít v oblibě.
To je moje tajemství, které bys neměl znát. Dá se s ním hnusně zatočit a totálně ho zvrátit proti.

Jsem vlastně hrozně snadno opravitelná/zničitelná.

Beze snů a se slovy

2. března 2012 v 14:59 | Osa Absurda
Spánek je východiskem pro ranní kávu,
káva voní
pozdními odchody z domu
na pracoviště.
Odejdeš, protože se chceš vrátit.
Vrátíš se, protože nemáš kam jít.
Denní rutina,
zamotaná
v hadím klubku kdy
nechodíš spát,
čekáš, že se unavíš
a ráno se probouzíš
a dáváš
znovu a znovu
vařit vodu.
I když to káva nespraví.
Jen oddálí
tvůj exitus.

Vroubky

27. prosince 2011 v 23:44 | Osa Absurda
Tak nějak vyschly ty mý prameny,
že krystalizací společných nocí
přilákáme Hayleyovu kometu
a pojmenujem se po ní.
Čekám na odvetu
a z koňských ocasů
dál odletuje prach.

Tobě

22. prosince 2011 v 23:55 | Osa Absurda
Jsi jako apokryf
-známý, přesto vynechaný,
jako moudro beze slov,
poslední kolonie domorodců
a ani ne zlatá klec
prostě apokryf
-poklad ve stoce,
nedoceněný..

Čekám

21. prosince 2011 v 19:28 | Osa Absurda
skřípění houslí do nového dne,
na sebeovládání patent
z nožek mravenců.
a zhůry žádné zprávy,
ani jediné zjevení.
nikdo nic neví,
uprostřed mračen, v oku hurikánu.
snad přijde naše znamení..

Protiklady

4. prosince 2011 v 21:05 | Osa Absurda
Asi jsem se odstřihla.
V tom návalu porozumění
a lyriky
svázaném do čarokrásné kytice
prvního dojmu.
Všechny druhé mocniny
se držely pod povrchem,
neměla jsem proč bobtnat.
Ale přesto,
něco tam bylo.
Snad odlesk úsměvu
na prázdném náměstí.
Zastávka pěsti ve tvojí tváři.
A výpověď staré coury
z veřejných záchodků.
"Sberte si svý saky paky
a vypadněte!"

Hledej

3. prosince 2011 v 1:22 | Osa Absurda
Ruku v ruce
a spory s krajinou
masožravých koní,
kteří aby nahnali strach zpychli.
Nikdy však nemohli přežít.
Byli jsme na seně a
mětali hvězdy.
Já byla kometa.
Kouleli jsme se dolů ze strání,
když nás vyřvali ven,
tahali si z končetin trní
a zabíjeli kopřivy.
Skrupule mraků
a ta holka pihatá.
Ukradenej sníh,
Vánoce, Silvestr na klubovně.
Stovky rituálů,
tisíce úpisů.
Cigarety z duté trávy.
Bunkr a naše slabiny.
Paroží v lese.
Srdcata na dlaních.
Jarní déšť.
A nakonec kamrlík na spaní.
Bylo nám fajn.

Za vola

18. listopadu 2011 v 23:57 | Osa Absurda
"Dneska to platím."
Zamrkala jsem na číšníka
falešnýma řasama.
"Ale ovšem, milostivá," zahihňal se
a odkráčel do kuchyně
s kupou vnitřností na zlatém a zlatějším podnose.
To jediné ze mě totiž zbylo.

Už jsem neměla víc,
čím bych mohla zaplatit.
A vás, dobytci,
jsem ještě pohnala:
"Dneska to platím."
a dál jsem vás nechala
žertovat a bavit se na můj účet.
Celých dvacet sedm odboček studu.
Jako rána z děla.
"Dneska to platím."

Diferenciace

26. října 2011 v 13:10 | Osa Absurda
Zbortil se mi svět.
Dnes ve vlastním domě.
Když jsem hlídala daně
a myslela si,
že něco stojí na mě.
Nestojí!
Nestálo..
Nejsem hvězda nočních kabaretů.
Můj fanklub zoufale řídne.
Máte ze mě marinetu,
co neodpoví jinak než vlídně:
Ale to nevadí.
A je tu,
kdykoliv se to hodí..

Z nudné reality

18. října 2011 v 21:51 | Osa Absurda
Pod nádechem měl své místo
(poněkud NUTNĚ)
i výdech.
Tak to prostě chodí.
A i když jsem se bránila zuby nehty,
stejně jsem to neudržela.
Tvoje jednotky jednoduše překročily
mou obrannou linii.
(a zase i vyplenily)
Ze stromů líně padaly kaštany
a já tepala v jejich rytmu.
K večeři ti zbylo
ještě trochu špíny za nehty.
"Tak dobrou chuť,"
šklebily se příbory
s kočičími hlavami na koncích.
Přesmažený tuk korzoval mou realitou.
Sobota večer až neděle ráno.
Uživatel je akutně nedostupný.

Roztoky štěstí

21. září 2011 v 20:52 | Osa Absurda
Dnes a nijak jinak.
Žádný prožitek mě ještě nepřetek.
"Tos asi nebyla sjetá.."
Ozvalo se z kanální díry
a já tam třískla kamenem.
Je to moje věc.
Tečka.

Klimatické změny

14. září 2011 v 21:47 | Osa Absurda
Ve dřezu důvěry bublalo podzimní listí
a s milou společností
zaschlého kečupu na kuchyňské lince
pomalu tlelo.
Bezmezně-
-a nikdy
jsme si nevěřili.
Denně se šmírovali,
chystali si špeky a zatraceně řvali,
když to nevypadalo..

Vylov to!

A přišli další.
Tahali listí z vody,
odháněli zlé duchy
a přilívali jar.
Nikoho ale při vší snaze
nenapadlo, že existují jen dva lidi,
kteří to ještě můžou zachránit.
Hádej.
Ty, já..
 
 

Reklama