Nesmírně (ne)umělecké počiny

Pomalo a ticho

11. března 2017 v 1:03 | Přelud
Hodiny líně tikají.

Stíny po stěnách tečou.
Noc je tichá. Noc je svá.
Hudba budoucnosti zní slabě.
Přicházíš pomalu. Jakobys nechtěl.

Já zavírám oči.
Pomalu se propadám.

Čas nade mnou ztrácí moc.

A to je věc!

Poeto!

8. prosince 2016 v 23:07 | Přelud
Kráčí-li poeta davem-

na rukou má rukavice,
cigaretou špiní plíce,
oči žhnou mu jako svíce,
za ním zuří plískanice,

jícnem proudí slivovice,
holky pádí pro střevíce

dnes večer jdem k muzice!

Až na to přijdou

28. srpna 2016 v 9:07 | Přelud
Ze strachu.
Ze strachu se dějí věci.

Jako třeba až na mě přijdou,
že tu po nocích sedím
a kus po kusu komponuju,

ztuhlá kočka Míca prohraje další tlapku,
ty potupeně odložíš šaty.

Protože ze strachu,
až na to přijdou,
z takového strachu
se dějí věci.

Hledáme

26. listopadu 2015 v 18:41 | Přelud
Jsem jako padák
nemám hlavu ani patu

hledám si svůj maják
a na čelo záplatu


nechám se zašít

a potom rozbiju všechny bariéry

protože to strašně bolí
a bolí
je jízdenka do naší sféry.

Slznatka

25. listopadu 2015 v 15:51 | Přelud
Přijdu.
Dneska nebo zítra.
Zaklepu na parapet.

A ty přijdeš.

Ospalá.
A v noční košili.

A já se zastydím,
že jsem byla hloupá,
pochopíš, zamžikáš očima,
a já se otočím,

a zase půjdu domů
vyčistit zuby a spát.

Hlas

25. října 2013 v 19:01 | Přelud
zázraky,
mezi nás
vytepané
rozdrcenou tuhou,
mezi vraky
osamocených vztahů
pomalu mizí

dokud jsou tu i tací..
co se už nenajdou
a nepokusí se přes nás projít,
dospět

zhasnout.

Dokola

14. října 2013 v 23:00 | Přelud
do chcípnutí omílaný sračky
znova a znova
prst do krku

do chcípnutí..
do krku..

ani nevím jestli ještě
a nebo zase znova hledám
kus provazu
a z bojiště se vracím
sice bez praporu,

ale jako vítěz.

a ani nevím
jestli v tom ještě plavu,
a ty sračky ve mně,
anebo já s nima,

a nebo jsme v tom oba,
lásko,
oba.

oba v obalu.

Vrak

26. února 2013 v 22:26 | Přelud
abych se nepředala,
dávám ti sebe;
se všemi vadami,
nepřístojnostmi,
úlety
a stokrát

říkám
"sprav mě"
a ztrácím všechnu svou vůli

jako dítě
pořád dokola

Stvrzenka

27. prosince 2012 v 20:33 | Přelud
jsme přeludy
a klepeme se nad úsvitem
z prsou si taháme žíly
a spájíme je
se skříněmi elektického vedení,
jsme přeludy
a svoje horizonty obtahujeme
linií černé kávy,
ignorujeme svoje nalomené zdraví
a kaneme tiše
po stěnách sklenice našeho světa
přidušení
nečestní
špinaví

Cílevědomost

17. prosince 2012 v 0:08 | Přelud
ostrým hrotem vedená kontura
od plotu k plotu,
špičkou nosu ještě nad hladinou jezera,
a s lampičkou v prázdném stanu
tikají hodiny do všudypřítomného ticha,
zítra už nevstanu-
bolest je tu s námi

neutichá

Oh darling

17. listopadu 2012 v 22:53 | Přelud
z obavy, abys něco neřekl špatně
raději neřekneš nic

a tak lžeš,
štěpíš se
třísku po třísce
se loupeš
a potom bledneš..

oh, darling

-rze

8. listopadu 2012 v 20:24 | Přelud
tak chutnala svoboda,
a dobře, že mi ji vzali,
dřív než mi stihla
prorůst páteří

tak čpěl rok slávy,
pro deset dalších
vseknutých do bezvětří

tak se kradla definitivní rozhodnutí
prsty vydrápaná do hlíny
a pocity viny
z poloprázdné schránky na dopisy.

-a-

26. října 2012 v 12:39 | Přelud
přestala jsem,
jizvy bolí víc
než výkon trestu

blíží se dojezdy,
a já vidím i to,
co nechci

a pořád se směju,
i když dávno ne celá
a dál dělám i to,
co se nedělá

Kat-

21. října 2012 v 23:36 | Přelud
tohle bylo srdce
a kostní dřeň
pasírovaná přes cedník
kulatou lžičkou

tohle byl louh
a v louhu kapky petroleje
stékající příčně
po garážových dveřích

tohle byla láska
a i když se to nezdá
zaplácla na mapě světa díru
po minovém poli

Byrokracie

31. srpna 2012 v 23:57 | Přelud
Je těžké mě stíhat
chytat se
pochopit

Je těžké mě najít
rozprodat
i dohonit

ztrácím se v čase
a pod koly náklaďáků
vymýšlím odpověď

proč já
a zase
obracím oči k nebi

protože VY jste měli absolutní pravdu
jen zbytek tu už chybí

XXI

17. srpna 2012 v 17:08 | Přelud
chodíš městem a něco hledáš
trochu tě bodá u srdce
chodíš městem a divíš se, že dýcháš
a něco ti chybí

-nejsou tu otázky ani odpovědi
-není tu nic a nikdo

jen zboží ve výkladních skříních
té vidině trochu stíní
a všechno je iluzorní
přeludy ukazují podvazky
a pořád tu něco chybí..

Preludium

11. července 2012 v 22:46 | Přelud
ranní vystřízlivění,
doznání balená v papírových kornoutech,
strupy večera lačnými prsty rozeškrábané po zdech,
poslední záblesky odhodlání,
a protože svítá
zavíráme oči
"možná zase zítra.."

noc nás otevírá líp než skalpel na operačním stole,
vytahuje myšlenky, za které se v hloubi duše stydíš,
inspiruje tě,
pobuřuje,
přesto po ní neustále voláš.

to až ráno,
ta podlá svině,
tříští snové
a střepy podřezává žíly nadějím
"možná zase zítra.."

Éter

1. července 2012 v 23:27 | Přelud
Něco se mi zdálo,
křičela jsem ze spaní

česali mi vlasy
jak panence na hraní,
něco se mi zdálo
přitáhli mě v okovech,
bylo to v noci
spadla jsem na schodech

něco se mi zdálo
měla jsem se probudit

zašeptat "mami",
noční můry zapudit.

Vlnění

21. května 2012 v 17:41 | Přelud
Nádražní zdi ztmelené výkřiky pranýřovaných. Kolem nich obcházíš jak toulavá kočka.
Dokud se nesetmí, zapřeš svoje svědomí. Stejně se tě nikdy nedrželo.
Nabídneš svou čest siluetám kolemjdoucích,
už neměly dost vůle zůstat.
Vylžeš se z únavy
a v duchu svých přečinů obelstíš všechny světové strany.
Napravo, nalevo, nebe nad náma. A pod nohama, kdoví..
Zatneš děti, že trhaly můrám křídla. Noční motýly prý nikdo nepotřebuje.
A střepu zrcadla,
protože dokud se nesetmí
přiznáš: "Nevidím sebe, jsi to ty."

Ludry

10. dubna 2012 v 22:34 | Přelud
Pod víčky flanel staré košile
a rozteklá stehna v máminých punčochách.
na poetismus misku hrnec.. ovesné kaše.

skromné soužití v duchu mezivztahového ticha,
kdy děláme, že jsme pár
a přesto za nás někdo cizí dýchá.

tajné místo ve všech mapách tvé tváře
vyhrazené pro pusu
a od kartáře ke každému zdravému kusu
odchovanému mezi námi
zdarma pivo a párek.

Druhá polovina

18. února 2012 v 23:45 | Osa Absurda
Tví přátelé prokázali službu lidu,
když otevřeli dveře dokořán
a zváni svou chamtivostí
křičeli:
"Zlořečený!
vrať se odkud jsi přišel,
odejdi!"
na lince chládnoucí žehlička
a kočičí pracky
omakávající prázdnou misku,
kus másla na plotně.
Vyhnala jsem tě,
stejně jako oni.
Ale jeden rozdíl jsme ukradli
pro sebe.
Tys mě vyhnal dřív.

Clo

3. února 2012 v 23:19 | Osa Absurda
Jako kruh transparentnosti
obtahuju tvoje vědomí
v noční nákaze
a horečce po neřestích,
při stresech ze zklamání,
kolapsech vášně,
kdy mě najednou nevidíš.
A já přesně vím,
že teď ne..
a plazím se po tobě
zvrhlejší nebo rovna břečťanu
a kus po kusu tě dusím,
myslím, že tě snad dostanu..
Promiň.

Půl čtvrté

15. ledna 2012 v 0:02 | Osa Absurda
zíváš do noci
blikot prázdné obrazovky
tě dráždí
říkaj, že nechápou,
když se plížíš potají
a zkoušíš vycentrovat
placentu pochyb
nad špinavou vodní hladinou
nad mizerným igelitem

stopáž niterního orgasmu,
kdy přehráváš samo sobě
útržky svých lží
a chyb
a omylů..
zvracíš všechny své oplzlosti
hledáš se v nekonečné vynalézavosti
deformací života
nabíráš dech
a někde hluboko uvnitř víš,
že příště..
příště..
už ho nezadržíš.

Vrtulka

2. ledna 2012 v 21:43 | Osa Absurda
Odešlas
a ve tmavých vlasech
na koberci
vidím svůj stín.
Kdyby
a snad možná
měla jsem se smát
ztrácet
pokoušet své štěstí
v ruletě.
s levnou parukou
kokosy na bradavkách
párátko v zubech
lásko,
já mám strach
dozvědět se víc o tobě
a tvých zvířecích
pudech..

Odpověď

15. prosince 2011 v 21:57 | Osa Absurda
V okenní tabulce
kolečko vyfuněné do tmy,
doutnající dynamit pod zadkem
nechám si zdát
a nezkusím se probudit
tam v dálce pomalu klesá tlak.
jak tiše umíráš
z nekonečného popouštění
kohoutku snů.
než mi přísaháš,
stihneš se ohlédnout ke sklu.
Mlhavé kolečko
-to bude tvoje víra
a loajalita-
se zůstatkem po patronu.
A budou se ptát:
Kdo vystřelil?
 
 

Reklama