Příroda

18. ledna 2018 v 22:02 | Přelud |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
"Ahoj" plivnul po mně a vtrhnul dovnitř.
Čekala jsem celý den, jestli se třeba ozve.

Libozvučná nedělní poezie se zadrhla. Květiny ve váze rázem uschnuly, a listy jim opadaly.
Moje zuby skřípaly, dýchala jsem mělce.

Ale protože jsem mu neuměla říct, aby odešel, zůstali jsme sedět naproti sobě. V té potemnělé místnosti. A naše ruce se beze slov samovolně spojily. Ten den už slunce nevyšlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. ledna 2018 v 16:43 | Reagovat

I slunce si občas musí dát šlofíka.

2 mydarkpath mydarkpath | Web | 21. ledna 2018 v 22:58 | Reagovat

Krásný jo když zajde slunce je to špatný

3 Přelud Přelud | Web | 2. února 2018 v 22:48 | Reagovat

[1]: asi ano, odpočinek potřebujeme všichni

[2]: děkuji, bohužel je to tak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama