Srpen 2014

Řekni

22. srpna 2014 v 21:02 | Přelud |  Denní odpisy
Přišla jsem pozdě.
Zároveň s předstihem.
A bohužel jen tak napůl.
Jako když v půlce dějství nestíhají vyměnit kulisy.

Moje kytara má zlomený krk.
Jsem labuť s pohledem zavrtaným do hladiny.

A někdy nejsem.
Rozpouštím se v oblaka a nerušeně unikám z náustku vodní dýmky.
Můj kompas má pokřivenou střelku.
Otáčí se kolem vlastní osy pořd a pořád dokola.

Na rukou mi čas od času vylezou žíly.
A vždycky si snažím vydupat odpověď.

Pod zadkem taburetku.

Klíč od mého nevědomí
je ještě pořád a nenávratně
ztracen.

Přetlak

18. srpna 2014 v 20:54 | Přelud |  Editace nutná
Pod kůží se mi tlačí miliony malých vojáků. Puškami s bajonety si razí cestu.
Chytá mě zimnice. Mrznu. Třesu se, až mi kolena drhnou o sebe.
Všechno se zrychluje. Točím se ve víru pro a proti, ani nestíhám otevřít pusu.
Hlavu vyvrácenou do strany.
Palce zatlačené mezi zbylé prsty.
Proud neustává. Tlačí se mi do hlavy a já začínám mít pocit, že puknu. Rozestřelím se do všech stran jako kuličky na biliardovém stole. Roztrhnu se jako sešité plyšové zvířátko.
Už nebudu celá, ale bude mě jen půlka. Anebo třetina. Anebo nic.

Chorobopis

11. srpna 2014 v 21:24 | Přelud |  Zprávy nikomu
Myslím, že jsme se dostali do fáze, kdy nás naše vlastní tíha převážila
..až jsme přepadli na druhou stranu.
Najednou to nebyla jenom naše vlastní tíha, ale tíha celého světa se všemi miliony sálajících hvězd a roztroušených galaxií. Stali jsme se kometami, ne a ne minout tu správnou planetu.
Měsíční krátery se otevřely.
Saturn nám rozvinul svoje prstence.
Nešlo s tím nic dělat.
Na dva je toho málo, i moc.

Desátého

10. srpna 2014 v 22:52 | Přelud |  Denní odpisy
Pavučiny se točí v kruzích.

Hledám díry do myších děr.

Noc mě opíjí, přestože si nalívám sama.

Terorizuju se zevnitř i zvenčí.

Bolest a strach jsou všude.

V očích mi dohasínají modré reflektory.

Náhle vysychá pramen konverzace.