Duben 2012

Přeludy

25. dubna 2012 v 18:42 | Přelud |  Zprávy nikomu
Byla bych zatraceně dobrá lhářka
..
kdybych byla schopná lež jako prostředek
morálně přijmout.

To jen tak naokraj,
až mi na to po dvou geniálně vymyšlených podvodech přijdou.
A na vině nebude jenom
to moje patologické přiznávání se, lásko.

Ty mi ostatně taky neříkáš,
jak odporně obvykle
smýváš hořkost jednoho podvodu druhým.
A děláš, že jsi nevinnen
..
a že já jsem taky nevinná
a že za bezvýchodnost situace
nikdo z nás nemůže.

Odrazy

20. dubna 2012 v 22:05 | Přelud |  Zprávy nikomu
Bílí jednorožci tě odvedou domů.

V okně bliká čísi ksicht
a zase hasne
vyvedený v kýčovitých
odstínech meruňkové.
Po balkónové dlažbě mlaskají nazouváky
žmoulajíc tu samou patu co včera.
Zdviž z nás daně netahá
- a na oplátku nefunguje.
Přijdi po schodech.
Pozastavím popůlnoční únavu
- nechám ji stagnovat.

Budeme si povídat, jestli chceš.
A místo něčího ksichtu se v okně
budou zase jednou lesknout
ty naše.

Zapomeň

15. dubna 2012 v 23:19 | Přelud |  Zprávy nikomu
Asi jsem to našla.
Myslím to místo. Všichni ho v sobě máme. Tu nej- skvělejší -odpornější díru.
Láska
a Obdiv
a Náklonnost
a Pomoc
Úsměvy.
Všiml sis, že Úsměvy, Pomoc, Obdiv a Náklonnost dávají dohromady jedno slovo? ÚPON.
A to jsem celá já. Upnutá, pokaždé na někoho. Vedená jeho hlasem a dechem a zatraceně zničená, když to nevidí podobně.
Jakmile mě budeš krmit slovy chvály a oslavovat dostatečně dlouho, vím že mě dostaneš. Asi se budu mrskat a zavírat ti před lžící toho hřejivého pocitu ústa. Jenže ty neznáš ten účinek.
Dáváš mi tak energii zahřívat nazpět, zvykám si na tebe.. začínám tě mít v oblibě.
To je moje tajemství, které bys neměl znát. Dá se s ním hnusně zatočit a totálně ho zvrátit proti.

Jsem vlastně hrozně snadno opravitelná/zničitelná.

Ludry

10. dubna 2012 v 22:34 | Přelud |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Pod víčky flanel staré košile
a rozteklá stehna v máminých punčochách.
na poetismus misku hrnec.. ovesné kaše.

skromné soužití v duchu mezivztahového ticha,
kdy děláme, že jsme pár
a přesto za nás někdo cizí dýchá.

tajné místo ve všech mapách tvé tváře
vyhrazené pro pusu
a od kartáře ke každému zdravému kusu
odchovanému mezi námi
zdarma pivo a párek.

Proč lidé lžou

7. dubna 2012 v 19:15 | Přelud |  Nemístný řev
Svázali mě mezi stromy
a zpřelámali vesla
nech si ty svý melodramy
děvo pokleslá
Byla tma,
k ránu zima,
a jistota, že už nebudu jiná
mě donutila předstírat.

Strach

3. dubna 2012 v 18:53 | Přelud |  S fotkou navrch


























Jsou lidé, kteří když za nimi přijdete, řeknou: "Dnes se necítím, promiň" a nevidí vaše napité oči a pobledné tváře.
Jsou ale i lidé, kteří pro vás zapomenou na sebe.
Najednou nevidí svoji bolest, ale vaši a udělají cokoliv, aby vám pomohli.
Podívejme se na to ale odjinud.
Nesuďme ty první jako egoisty a ty druhé jako příliš empatické.
Zkusme se na ně podívat jako na lidi, kteří se nebojí a lidi, kteří se bojí nahlížet do svého vlastního života

a následně jej řešit.

Nahá

2. dubna 2012 v 16:59 | Přelud |  Denní odpisy
Člověk jen těžko zvládne pojmenovat, co právě cítí.
Buď je toho nekonečně moc a nebo naopak zbyde jen dusivé prázdno, které v sobě tak i tak schovává jednotlivé podmnožiny citů.
Jen těžko se dají pitvat jednotlivé slupky momentálního stavu.
Jen těžko se o tom přemýšlí a ještě hůř mluví.
Když tak nějak nevíš, kam se řítíš a chceš zabrzdit, ale nechceš přijít o možnost pokračovat. Někdy jindy, třeba až dospěješ. Jestli dostaneš možnost. A bojíš se kohokoliv nechat jít.
A bojíš se o všechny vztahy, které jsi sešíval hluboko do noci a pod lupou. Bojíš se, že něco nevyjde a bojíš se vidět, že to třeba bude mít i nějaký přínos.
Protože nechceš, aby to nevyšlo.
A taky máš strach, že se nikdy neodhodláš.
A přes ten obrovský oblak neuvěřitelného štěstí (až se divíš, že ti přeběhlo přes cestu) stále vidíš tu stejně obří hrozbu neúspěchu.
Možná chceš nějakou dobu prostě stagnovat.
A není tu nikdo, kdo by ti řekl: "Ráno moudřejší večera." "To všechno se spraví." "Neboj se zbytečně." "Zvládneš to."