Březen 2012

Kus kloaky

31. března 2012 v 18:12 | Přelud |  Denní odpisy
Nad ránem kávu
pumpující do ochablých žil
poslední zbytky energie.
eN Zety
už nějak došly.

Tak asi píšu
nad ránem
s kotlem kávy
a vidinou, že z toho něco vzejde
ale opravdový záblesk
se na papíře ztrácí a uniká mi
čtu a vidím prázdno
nic se k ničemu nevztahuje
a nic se nepájí.

plasticita rozložených obrazů
ovšem bývá ohromná.

Rozpadavost

29. března 2012 v 13:11 | Přelud |  Denní odpisy
Teprve nedávno jsem si začala uvědomovat všechnu tu krásu kolem sebe.
Stín na papíře, co se posouvá v přesném souladu s řádky plnícími se textem..
Vlasy mi padají do očí, jak si je bere vítr. Přemýšlím,.. vždyť kde se vzala ta krása?

Samozřejmě, byla tu i dlouho předtím, ale ne tak krásná jako teď.
Jako když poodhrneš tílko a poprvé spatříš pruh holé kůže. Ještě nesedřený.
Takový svět je doopravdy krásný.
Krásný jako teď.
Nedá se to popsat. Slova jsou v mnohém velmi znehodnocující.
Jen se podívej, jak často říkáš: "krásné, pěkné, úžasné, fantastické, geniální,.."
A význam se tím neustálým omíláním posunuje dál.
Krásné najednou není krásným.
Sama krása je postavena do role mnohem všednější než byla původně.
A tak se ptám, jestli je kolem nás všechno tak krásné, jestli jsme my tak krásní. Nebo jenom nemáme, co (jiného) říct.

Času na truc

27. března 2012 v 22:14 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Objíždíš prsty jizvy v mé dlani
infekce se šíří bez prodlení..
STÁRNEM

Společenské normy

25. března 2012 v 18:34 | Přelud |  Editace nutná
Často zapomínám na slušné věci. Zapomínám se loučit, děkovat, přát, gratulovat a nabízet, že pomůžu.
Není to tak, že bych to udělat nechtěla. Jen v sobě mívám hluboce zakořeněný pocit, že všechno už řečeno bylo; v gestech, úsměvu, výrazu na tváři,..
Tak někdy odejdu příliš brzy, vnitřně přetečená láskou i vděkem
a zapomenu je někomu ukázat a předat slovy.

A oni se pak diví. Jaká jsem a co dělám.

Vision

23. března 2012 v 7:12 | Přelud |  Nemístný řev
I spent the whole time
booking my seat right next to you
doing what you wanted to do
changing my habits
changing my mood
but now..

I have no reason
to stay in your prison.


Tak teda englicky, protože jinak to nezvládnu. Přiznání bolí.

Přeludy v lihu, nad vodou

20. března 2012 v 22:22 | Přelud |  S fotkou navrch

Víš, asi tu nikdy nebude žádná šance na to, aby to bylo perfektní.
Dny se střídají a přilívají do ohně každý svou dávku lihu.
Nikdy to nezměřím
-neodhadnu si pro sebe množství, které mi tak nějak stačí k tomu, abych se udržela v chodu-
a ani bych ti nemohla radit to měřit.
Ber to tak, jak to je. Nehledej kličky, nedělej úskoky. Je to věda a přesto,.. tvař se že není.
Vůbec.
Že to zvládáš. A třeba to přijde. Další rozměr tebe, co ti ukáže jak máš správně žít.
Nebo se budeš jen dál potácet kolem ohně, sledovat pitvání dnů
-jeden po druhém-
a vlát ve větru ovládaný jejich sdílností.
Bojuj s tím, drahý.

Exkurz mezi zlouny

18. března 2012 v 22:07 | Přelud |  S fotkou navrch
But in television people are lying,..

A není to jen televize.
Je to internet, rádio, diskuze v kavárnách,..
Kolik z toho, co ví nám doopravdy poskytnou? Prý je tu pro nás všechno. Všechno a je to zdarma, nebo alespoň za směšné ceny.
Jenže my platíme.. dosti krutě
vlastní svobodou.

Možná, že nám odpoví na otázky a vydají, co chceme, ale nikdy to není jen tak. Na oplátku si berou
nějaké ty informace o nás.

Podívej se třeba na tu fotku. Taky ukazuje všechno, a zároveň nic.
jedno zobrazení=jedna platba=jediný výsledek=nic

a vážně, nepíšu líbivé články.. protože by se mi nelíbily

O nás

16. března 2012 v 15:29 | Přelud |  Editace nutná
Jakmile si tě kolektiv zvolí, je s tebou ámen.
A nezáleží na tom, jestli tíhneš spíš k severu a nebo k jihu.
Najednou jsi jejich modla.
Hořící pochodeň, kterou za sebe nastavují, kdykoliv se jim nedostává odvahy.
"Ona to udělá,.."
"Proč my, je tu ona.."
"Pro nás..

..taky dlouho bude.."

Nebude.
Jakmile párkrát schytá zářez, dobře si rozmyslí, co udělá se svým ohněm.
A nečekejte, že se pro vás obětuje.
Raději zachrání svou vlastní kůži.
Nemorální? Barbarské?
Ale neříkejte,
vždyť
sami jste takoví.

Jak tma tlačí na oční bulvy

8. března 2012 v 0:48 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Schlípnutá
oloupaná
natlakovaná
časem
nehledaná
nevyhledaná
promarněná
zblázněná
hlasem
přítulná
příchylná
náchylná
změně
opilá
vypitá
přebitá
chladem
překlenutá
oddaná
projetá
skenem
zlitá
propitá
zalitá
kolem
ponechaná
vyplavená
rozvařená
ladem

Náplast

8. března 2012 v 0:38 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Protéza
vyviklaných slov
a berličky zdravých
pokradené
ze sanitárních vozů.
Hradba z písku,
uhnětená jen tak náhodou
tvým omylem
obří distance
mezi mnou a tebou vzrůstají
a rovnají se jako tráva po dešti
a já se omlouvám
protože promiň--
pořád ještě neumím--
křičet
a myslet to vážně.

Taška s oky

6. března 2012 v 16:56 | Osa Absurda |  Editace nutná
Některé věci jsou nesdělitelné.
Sám v sobě to cítíš. Má to tvar, barvu, chuť,..
ale když hledáš slova..
Zkoušíš to nějak opsat, vysvětlit příkladem. Ale zní to barbarsky. Jako pocit je to skoro až posvátné, nezpochybnitelné. Ale jakmile začneš mluvit nahlas, ztrácí se ta nevinnost. Pochybuješ.. o sobě i o tom, co říkáš. Marně se snažíš najít ten pocit v sobě a začít znovu. Ale je pozdě.
Oni to nechápou.
Zklamal jsi.
Nebo to zkazila slova? To, že ses pokusil zhmotnit myšlenku a obtáhnout ji skutečností?
A ona žila. Ale žila jenom napůl. V té šedé realitě.
Možná to vážně byla slova.
Myšlenky žijí v tobě. Tam venku chřadnou. Každý je cítí jinak.
Těžko mluvit. Těžko některé věci vnímat rozumem.
Musíš cítit. To je tajemství.

Beze snů a se slovy

2. března 2012 v 14:59 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Spánek je východiskem pro ranní kávu,
káva voní
pozdními odchody z domu
na pracoviště.
Odejdeš, protože se chceš vrátit.
Vrátíš se, protože nemáš kam jít.
Denní rutina,
zamotaná
v hadím klubku kdy
nechodíš spát,
čekáš, že se unavíš
a ráno se probouzíš
a dáváš
znovu a znovu
vařit vodu.
I když to káva nespraví.
Jen oddálí
tvůj exitus.