Prosinec 2011

V trikotu

29. prosince 2011 v 22:02 | Osa Absurda |  Editace nutná
Ona se nebála žádat,
on měl tu drzost darovat.
Nutno však podotknout-
nemohl vzdorovat.
Se silou vůle
nejsou lehké obchody,
ten kdo ji nemá
špatně pochodí..

Vroubky

27. prosince 2011 v 23:44 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Tak nějak vyschly ty mý prameny,
že krystalizací společných nocí
přilákáme Hayleyovu kometu
a pojmenujem se po ní.
Čekám na odvetu
a z koňských ocasů
dál odletuje prach.

Tobě

22. prosince 2011 v 23:55 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Jsi jako apokryf
-známý, přesto vynechaný,
jako moudro beze slov,
poslední kolonie domorodců
a ani ne zlatá klec
prostě apokryf
-poklad ve stoce,
nedoceněný..

Čekám

21. prosince 2011 v 19:28 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
skřípění houslí do nového dne,
na sebeovládání patent
z nožek mravenců.
a zhůry žádné zprávy,
ani jediné zjevení.
nikdo nic neví,
uprostřed mračen, v oku hurikánu.
snad přijde naše znamení..

Pod nánosy

17. prosince 2011 v 2:33 | Osa Absurda |  Nemístný řev
procitnutí do mlhy,
šedavá rána,
vrána k vráně..
svítá.
co bylo dáno,
co zapomenuto
co skýtá nová přesvědčení.
a kryje ta stará
tučnou vrstvou
make-upu.

Odpověď

15. prosince 2011 v 21:57 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
V okenní tabulce
kolečko vyfuněné do tmy,
doutnající dynamit pod zadkem
nechám si zdát
a nezkusím se probudit
tam v dálce pomalu klesá tlak.
jak tiše umíráš
z nekonečného popouštění
kohoutku snů.
než mi přísaháš,
stihneš se ohlédnout ke sklu.
Mlhavé kolečko
-to bude tvoje víra
a loajalita-
se zůstatkem po patronu.
A budou se ptát:
Kdo vystřelil?

Rapsodie

13. prosince 2011 v 16:00 | Osa Absurda |  S fotkou navrch

Cítila, že ztrácí vědomí.
Oči jí zesklovatěly bezmocí, jak se snažila zachytit rozmazané kraje mizící sebekontroly. Kouzala po židli dolů a čím více klesala, tím víc cítila, že se ztrácí. Zvláštní přetlak v hlavě ji uzavřel do pozlacené klícky. Na poslední hranici s tmou se objevily hvězdy. Spousta vířících hvězd. Padaly k ní. Ruce ji pálily, přesto je dokázala o něco pozvednout. Roztáhla ztuhlé prsty proti nebi a pustila svoje vědomí.
Jsi nemocná, nemocná, nemocnáá, navždycky,.. doznívala v dálce píseň praskajícího magnetofonu.
Pak se ztratila.
Vlastně zmizely obě.

Terč

12. prosince 2011 v 15:40 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Z křídel statných pterodaktylů
čouhá svět
a světové problémy, světové války
čekají na zúčtování.
Šacuju kapsy a hledám aspoň šilink
na zaplacení
daně z povinnosti, která nás má ochránit
před dalším granátovým deštěm.
"Nebojuj, jen se smaž,"
odtušil obchodník a zavřel svůj krám.
Vysoko na kopci už čeká protiválečný kryt.
A kam se podíváš
visí tanky s nelidsky rozpáraným trupem
jako mršiny.
Kde je náš nepřítel?

Povinně volitelné vlastnosti

10. prosince 2011 v 0:00 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
z natlakovaných střev
pomalu kyne půlnoc
máme najednou běhavou
když se na prahu dne zatočí
ta mňaudáma,
hvězdička z hvězd
a má podpatky!
hlavu v gáze,
a chůzi garážové koketky.
Odrzlá
jak jarní ptáci
se švem cudnosti na paži.
a ta gáza na hlavě,
jede v nákupním koši
a přeje noci dobrý den.
že se to tak sluší.
jede a vyřvává, že NENÍ
povrchní a NIKDY ani nebyla.
jede..
je ÚŽASNÁ
potvora!

Protiklady

4. prosince 2011 v 21:05 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Asi jsem se odstřihla.
V tom návalu porozumění
a lyriky
svázaném do čarokrásné kytice
prvního dojmu.
Všechny druhé mocniny
se držely pod povrchem,
neměla jsem proč bobtnat.
Ale přesto,
něco tam bylo.
Snad odlesk úsměvu
na prázdném náměstí.
Zastávka pěsti ve tvojí tváři.
A výpověď staré coury
z veřejných záchodků.
"Sberte si svý saky paky
a vypadněte!"

Hledej

3. prosince 2011 v 1:22 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Ruku v ruce
a spory s krajinou
masožravých koní,
kteří aby nahnali strach zpychli.
Nikdy však nemohli přežít.
Byli jsme na seně a
mětali hvězdy.
Já byla kometa.
Kouleli jsme se dolů ze strání,
když nás vyřvali ven,
tahali si z končetin trní
a zabíjeli kopřivy.
Skrupule mraků
a ta holka pihatá.
Ukradenej sníh,
Vánoce, Silvestr na klubovně.
Stovky rituálů,
tisíce úpisů.
Cigarety z duté trávy.
Bunkr a naše slabiny.
Paroží v lese.
Srdcata na dlaních.
Jarní déšť.
A nakonec kamrlík na spaní.
Bylo nám fajn.

Braná povinnost

1. prosince 2011 v 19:52 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Sami v čekárně diplomovaného doktora,
na přednáškách se sluchátky v uších
čekáme injekci života
a oprávnění k prodeji duší.
Oháníme se šerosvitem
a sdílená samota nám proklatě
S L U Š Í.