Říjen 2011

Nad urnami

31. října 2011 v 19:36 | Osa Absurda |  Editace nutná
Snad už bychom si mohli myslet,
že na to máme věk.
Nestěžovat si na status quo
a nebrat ostatní buď jako voly
nebo jako prasata
nad nimiž pomyslné koryto
celé společnosti kyne.
Ale my..
bez práv křičíme,
ale to s právy také-
že tak by to tedy nešlo.
A bez váhání se přikláníme
na tu právě vítězící stranu.
A jak se to tak překlápí,
končíme NAHOŘE
DOLE
a nebo UPROSTŘED
Svět je absurdní.
(a lidi jakbysmet.)

Vidím

30. října 2011 v 19:17 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Prali jsme se
o větší půlku koláče
a bylo nám do pláče,
že jsme každej měli dost.

O co stát?

Přemíra sladkostí v tubě
dodala mlsné hubě
kuráže nadávat.

A to byl ten nejhorší faul.

Z novin

29. října 2011 v 0:35 | Osa Absurda |  Nemístný řev
zvadnula holka, zvadnula
svedli to na nedostatek sexu
ona ale měla jen
trochu moc komplexů
zvadnula holka, zvadnula
celej svět jí vidí až do řitě,
propána,
ona neměla
jedno jediný dítě.


Diferenciace

26. října 2011 v 13:10 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Zbortil se mi svět.
Dnes ve vlastním domě.
Když jsem hlídala daně
a myslela si,
že něco stojí na mě.
Nestojí!
Nestálo..
Nejsem hvězda nočních kabaretů.
Můj fanklub zoufale řídne.
Máte ze mě marinetu,
co neodpoví jinak než vlídně:
Ale to nevadí.
A je tu,
kdykoliv se to hodí..

Silné kafe

26. října 2011 v 0:14 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Zase jsi mi do chřtánu vpravil
tučnou dávku svých odpadů.
Čuchala jsem v tom jasnou nabídku
k sebezničení.
A víš..
U k l i d n i l s m ě.

Kdyby tvé slovo bylo rozkazem,
koupila bych snad celý zákoník.
A jen tak z nudy bych ho četla před spaním.
Tak dobře jsi mi uměl lhát.
Stejně jako když jsem kus sebe
nacvakala do kalkulačky:
1+1, 2+1, 3-2, 1:1..
a divila se, že to nevidíš.

Až se ti zas rozezvoní telefon
-tou příšerně polyfonní melodií
a ty z displeje odečteš:
č í s l o p o t l a č e n o.
Věř, že já to nebudu.
Zničím se sama.
A líp!

Síla zvyku

23. října 2011 v 22:40 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Nezávislost.
Anonymita.
Utajení.

Jak hlásá poslední portrét naší civilizace.
A ztrácí se až zbývá
jen několik haštěřivých hlasů v hlavě.
Co spokojeně víří
a vybírají pouhé minimum z
požadovaného maxima daní.
Vyvolávají obrazy,
ale neupozorňují na ně.
A připomínají vůně, které
se ale rozplynou,
kdykoliv se na ně zaměříš.
Podržet ten obraz
je totiž skoro stejně těžké,
jako vymazat můj otisk z přední strany dveří.

Dokud ho nesetřeš, budu proti.

Diploma

20. října 2011 v 22:20 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Platíme za to, že dostáváme.
A dostáváme, protože jsme platili.

Z nudné reality

18. října 2011 v 21:51 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Pod nádechem měl své místo
(poněkud NUTNĚ)
i výdech.
Tak to prostě chodí.
A i když jsem se bránila zuby nehty,
stejně jsem to neudržela.
Tvoje jednotky jednoduše překročily
mou obrannou linii.
(a zase i vyplenily)
Ze stromů líně padaly kaštany
a já tepala v jejich rytmu.
K večeři ti zbylo
ještě trochu špíny za nehty.
"Tak dobrou chuť,"
šklebily se příbory
s kočičími hlavami na koncích.
Přesmažený tuk korzoval mou realitou.
Sobota večer až neděle ráno.
Uživatel je akutně nedostupný.

Večerní šeptanda

14. října 2011 v 17:05 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
S výčitkami zakousnutými v krku,
ryju si na památku
do poznámkového bloku:
TROJÚHELNÍK.
Za nás.
Za to, co bylo.
(a teď není)
Za to, co zbylo
(a teď nás to mění).

Na útěku před útěkem,
stahuju se do své nory,
a s přibývajícím věkem
vřískám, že mě to bolí.

Za mír, v němž jsme si hráli.
(a dávno nehrajem)
Za housle rezonující v dáli.
(které už nenajdem)

Je to malá motlitba k měsíci..
chutná nasládne a hladí vlnky
jako jemnou beránkovu hřívu
v očekávání,
kdy se to zvrhne..

Potrat

12. října 2011 v 21:33 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Trvalo to ještě chvíli,
než jsem zaslechla
poslední slastné vydechnutí do tmy.
Pak jsme usnuli..

Krycí jména

9. října 2011 v 20:08 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Míhající se skvrny aut
bojovaly o linii alabastrového nebe.
Časně ráno,
nad šálkem ošizené kávy.
Pochybnosti držely své pozice.
A na asfaltových ostrovech
křičely sirény v kanoích z natlučených jablek.
Až do zbláznění.
Kočka Micka vybydlela blechu z kožichu.
Časně ráno.
A vydala se pozdravit první prapor usmrkanců.
Zatahali ji za ocas
a s cejchem předali zpátky do péče ulice.
Sáček bonbonů několikrát změnil majitele.
Kdosi se zasmál.
Auta projížděla na červenou.
Za záclonou z deště postupně šedl celý den.
Pochybnosti utáhly smyčku.
A na kostelní fasádě se líně rozpíjel čísi škrabopis:
-Všechno nejlepší!
a srdíčko nakonec.

Enter

7. října 2011 v 20:51 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Mobil bzučel na výsluní ještě nějakou dobu,
než dovibroval až k okraji světa.
Mezi všemi přípravky k dezinfekci vědomí
jsem si musela vybrat zrovna diktafon.
Ten, co zaznamenává myšlenky.
A nezapomene vám je přehrát před spaním.
Doktoři říkali, že je ideální pro případy mého ražení.
Ale já se zimou třásla ještě v jednu v noci.
Cítila jsem společnost ponurých tónů.
A na malou chvíli jsem se zatoužila vrátit
..pod hladinu a dosáhnout až na dno
mísy plné popcornu.

Hra světel

6. října 2011 v 17:01 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Jsem jako mozaika
v y s y p a n á
do níž se čas od času
vsekne střípek něčí duše.
Ten pak opravdu září
a mezi záplavou šedi přitahuje pohledy..

Dobrou noc

1. října 2011 v 23:57 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Se skobami na rtech se rušnou ulicí šine čas.
A i když nás míjí..
Beztak každou noc po desáté hladí jinou.
A úslužně lichotí.
Blbne nás, vymýšlí
další otřepanej příběh.
V kapsách vězní zbytky růží
a mění si smoking, kdykoliv
uniká policejním hlídkám.
"Zastavte ho, jede támhle-
černý Mitsubishi."
Se špendlíkem zapíchnutým ve zjizvené ruce
podepisuju výpověď
a hradím letenku
-na účet navštěvovaného.

Tento rok se ještě sejdem..