Srpen 2011

Komplici

31. srpna 2011 v 1:12 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Sleduju rozšklebené končetiny rozložených vztahů.
A mám nekonečné nutkání
zacvaknout je zpátky.
Jako dětskou skládačku,
j e d i n ý m t a h e m.
I poslední (po)hádky přesáhnout..
a třeba vlastním tělem,
protože; co na tom vlastně sejde.

Stačilo jen málo,
než jste pochopili, že
ze dvou konců jeden nikdy nedoufá.
A není to v ničí kompetenci,
načárovat jim cestu až k výšinám.

Zhýralá hledím do propasti
a vyčesávám vlny a dračí ocasy z vlasů.
Z a v á s
bych skočila,
i kdyby to nebylo nutné.

22. Soudní proces

30. srpna 2011 v 19:59 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Vzývám svá znamení,
aby mi propůjčila o něco více síly.
Přetahujem se.
O nejvýsadnější pozici "té horší".
Na pásce s negativem ještě švidrají rýhy od minule.
Pamatuješ?
Měla jsem tě ve všech meziplanetárních pozicích.
(Včetně Měsíce!)
Ledově mlčíš a já se zadýchávám.
Nikdy by mě nenapadlo sledovat
molekuly kyslíku shlukující se nad hlavou.
Ve stísněné místnosti
si proráží cestu s varováním:
"Brzdi, nemůžeš to dodělat."
Pro mě a s láskou psané.
Přesto se ale ještě stíhám smát
v reklamách na bílé a bělejší zuby.
Mám právo si to všechno ohlídat.
Mám právo..

Silní silným

30. srpna 2011 v 1:00 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Buď tu se mnou.
Pomož mi mlčet.
Mrouskat se a s kočičí elegancí
klečet na kolenou.
Vyhladovělá
až na tu propast v hrudi.
A s patosem střílet
do jitřních ptáků za obzorem.
Mám kouř v plicích,
zevnitř po mně šlape.
V nekonečné váze
našich nevyřčených slov.
A s nádorem na mozku
jednoduše nerozumím
pořád dokola omílaným řečem.
Jako, že mám ctít pravidla
a nesnažit se zůstat sama.
Vždyť se jen chci pokusit žít..
bez dalších poznámek.
A pěkně si v tom všem
VYMÁCHAT HUBU.

Pachuti

26. srpna 2011 v 0:18 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Pak si moje milá,
přečtu Kníšku Karla Kryla,
aby ve mě zbyla
ještě nějaká odvaha
u t o n o u t,
skončit.

Z nedbalosti

23. srpna 2011 v 13:09 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Řekl: "Pustím ti porno,
aby ses trochu vzrušila."
Já místo vzdechů
oči si sušila.
Chlap s ženskou na hromadě,
vleže, vsedě-
na sušáku,
předvádějí svoji páku.
Cosi v čemsi, pracky na zadku
a kopnutím podpatku
se scéna náhle mění.
Křičí: "Dám se na modlení!"
Surovec jí to ale nežere,
na lavce v parku klidně ji přepere.
Pak už je s dámou ámen
-jak se říká v kostele-
Neměla -holka- lozit
do cizí postele.

Kurýrní poštou

22. srpna 2011 v 18:42 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Neoholený nohy, laminátový duše,
ptají se hluše,
kdo byl ten poslední host.
Za dva roky v base nesehnal trávu,
tak vyžral kávu -náš základní mok.
Nevědomost zkysla, že
váhá dost hloupě,
zda vůbec měli jsme dost.

Na smetišti

17. srpna 2011 v 21:37 | Osa Absurda |  Denní odpisy
mám malý sen.
chci si hrát a nebýt při tom pod palcem,
chci se zbavit zloby,
těch malých nehod, které pak -celá zoufalá- maskuju,
chci si najít cestu ven z tohoto odporného kruhu.
chci roztrhat svoje hadry a zůstat někde zavřená.
už nehrát žádný hry. nelhat.
začít pít vodu.
dostat svou tlustou prdel na chvíli z domu.
a naučit se vařit.
proto je to jenom sen.
se skutečností cvrlikal jen přes telefon,
odstřižený..

Koňova vzpoura

13. srpna 2011 v 20:09 | Osa Absurda |  S fotkou navrch

Cosi mě pohání z obvyklého řádu věcí.
Učím se plavat. Na začátečníka nic moc, ale než vám narostou blány a rybí šupiny, musíte zakusit trochu života.
Opravdu, nikdy bych nevěřila, že to udělám. Lehké přestupky -převážně počítačového ražení- se už dávno nenosí.
Je léto! (Ještě pořád..)
Tak přidejte na barvě a ať už vás tu nevidím.
Pár svetříků, drdol, tašku přes rameno, fičím. To je můj kvér. Dál, daleko od domova.
Tam, kam se už nesmí. Přes všechny hranice tmy. A sama!
Mám svou perfektní vizi a nenechám se o ni připravit.
A tak vážně nevidím, že ztrácím -doopravdy ztrácím- rovnou půdu pod nohama.
No a co!
Je léto.
Je na to čas.

Daňové přiznání

10. srpna 2011 v 20:44 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Čerpadlo rachtá o zázrak a na střídačku přihazuje do kasičky s popůlnoční tmou. Dávno svlékli šaty.
Stojím pitomě za oknem a sčítám své hříchy.
Slibuji: "Už nikdy, nikdy už to neudělám. Jen mi odpusť, prosím."
Hluk neustal, prohání se dál mezi dlažebními kostkami. Kdo nemá oděvu sahá po kůži.
Nařezává, napíná ji a krev z ran nechává téct. Kapka po kapce padá k zemi. Zatahuju závěsy.

Sladko-ko-ko

7. srpna 2011 v 15:01 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Marně jsem se honila po webovkách a cvakala na "to se mi líbí".
Ani mě nenapadlo, všímat si reality.
Vinula se kolem mě, čekající, tichá, hluboká..
Nevrazila mi cukrkandl pod nos a to byl nejspíš ten pravý důvod.

Pojď si psát,
aspoň pár vět.
A vypráskaný rozumy.
Pohltí svět.
Se slovy si hrát.
Až do rána se kát.
Nechodit spát.
Blouznit a blahem
-mít dost.
Co taky víc si přát.
Viset a lhát,
nervy si drát.
Čekat, že se promění,
tohle virtuální blouznění.
Vylíčit své domnění,
dělat,
mít rád.
Za monitorem se prát
a n i k d y
se nesetkat.

Veřejné mínění

4. srpna 2011 v 22:27 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Podle předpovědi počasí
se zítra vyčasí,
je ale třeba roztáhnout
deštníky proti virům,
vyhnout se plynům..
(A taky orvat mercedesákům značky!)

Kluby

1. srpna 2011 v 21:40 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Podepsala sis ortel, když jsi zakřičela:
"Kurva, rundu!" a "Teď bych to tak chtěla!"
Bohužel v obležení těch stále dobrých mravů.
Co chceš vlastně skrýt?!
-Že jsi zoufalá?
-Že nemáš kam jít?
Ode zdi ke zdi.
Boxuješ jen tak do tmy.
-Že nevíš, co bude dál?
-Že nejsi nic?
Nabíháš si na smeč.
Ode zdi ke zdi.
-Že tě zradili?
-Že už nejsi svá?
Nezměnila ses.
A je toho moc, drahá.
Je toho moc.