Poločas

10. července 2011 v 20:16 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Přišla jednou v listopadu.
Za okny se před ní vytrvale plašily celé šiky umělců.
Boty proplachovala bahnem a nabízenému čaji
s chutí říkala "Ne."
Tváře jí hořely vzrušením a v očích se jí něco lesklo..
..neprobádaná, zrádná.
Na první pohled mě dostala, kam chtěla.
A když jsem jí konečně odhalila dveře,
vzala mě za ruku.
Protáhla nás skříněmi představ,
podlahou osudů..
Cachala se ulepenými bonbony
a skořicí ve vlasech
a kuchyňským solničkám rozházela štítky.
Spolu jsme skončily až na zemi.

Dýchaly jsme hlínu a zuby drtily kamení.
Ráno jsem se probudila sama.
Měla jsem všechno.
To z jejích očí se mi vežralo do kůže
a já se odhodlala k návratu.
Ze skříní jsem vyházela svoje resty
a podlahu nablýskala tak,
že mi konečně ukázala správnou cestu.
Vidím to jako dnes.
Moje dvě tváře.

Dalo by se říct,
že tehdy mezi sebou
na chvíli uzavřely
příměří.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mandragorka Mandragorka | Web | 10. července 2011 v 20:42 | Reagovat

Pěkné, k zamyšlení.

2 Dětský sen Dětský sen | Web | 10. července 2011 v 23:29 | Reagovat

První jsem to vůbec nechápala... myslela jsem si, že ti přeskočilo... pak mi to došlo ;) a... je to pěkné moc

3 Kristina S. Kristina S. | Web | 11. července 2011 v 14:32 | Reagovat

Tak nějak...úžasný :)
co víc ti říct, snad tě i tenhle komentář potěší ^3^

4 Osa Absurda Osa Absurda | Web | 18. července 2011 v 10:27 | Reagovat

[1]: děkuju

[2]: mě přeskakuje různě, tam i zpátky, dopředu, dozadu, ale jsem ráda, že sis v tom něco našla

[3]: děkuju, potěšil mě

5 édita édita | Web | 25. července 2011 v 21:37 | Reagovat

v obrazech tebe
ve střípkách a odlescích
zahlídnu občas
sebe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama