Červen 2011

Bumerang

29. června 2011 v 1:15 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Rozprostřu kolem sebe půlkruh neřesti
a rozsvítím světla.
Na váš věk je to docela metla,
takhle po nocích..
Přiznej to.
Nechodím pařit,
radši sama doma
šťourám drátem ze sudu
rundu.
Nechodím ani kalit,
vždyť můžu se nalít
v soukromým panoptiku
postav, z dávno
šešláplejch oslav
-ty taky skončily v koši.
Kvočny za okny
slíznou tabulkovou jinovatku.
Mažou se jim okraje,
když upravují si
sukni na zadku
do víru
dalších prasečinek.
Tu památeční
kocovinu
opomenu a půjdu dál.
Měla bych se zabydlet
tady na dně
a uspořádat si candrbál.
Ne kvůli sobě
-kvůli vám..

Kdo se hodí do sbírky

28. června 2011 v 19:10 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Moje zoufale špatná nálada graduje. Už teď vytápí celej dům a já nevím, co z toho bude dál.
Dlouho jsem nic nenapsala. Myslím, nic pořádnýho.
Každej den sedám k počítači a říkám si, že se něco zlepší. Říkám si, že se to jednou provždy vyřeší, že to ze mě spadne a že... No vidíš?! Je to zbytečný. Nic se nemění a nic nepadá. Slepá ulička (navíc skříplá v repetici).
Je mi ze sebe nedobře.

Nechci

26. června 2011 v 15:38 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Hraju si s kokony,
a vážně žhavá
čekám až mě prozvoní
to číslo přežraný.
Kdyby přišlo shora
byla bych mu za vola.
(Kdyby přišlo dolem
obejde to kolem
líhně Superlativů.)
V duchu svýho horoskopu,
slovně se pokopu
a zatruchlím
nad vlastním žalem.
A vlastně..
Bydlím nahoře,
to vyřiď té nádheře
a zabouchni vrátka.
Nechci ho potkat,
TY TELE.
Na to jsem moc krátká.

Analgetika

25. června 2011 v 14:52 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Den plnej úsměvů zaváhal a zvadl.
Poslední beran na pláni padl
a ovce mu odchází..
Jedna po druhý.
Drábové ve větvích zapojili ostruhy
a zatočili lanem.
Teď máte tu možnost
stáhnout ocasy
a vypadnout zadem.

Od středu

24. června 2011 v 19:17 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Celá šťastná zajuchám
a přidám ti zářez na paži.
Že tě v příští chvíli vykuchám,
to už se tu nedraží.

Bídníkům

21. června 2011 v 19:56 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Prohnali se mi srstí.
Já sevřela potají
miliony v hrsti
a čekala rady,
které mi dodají.
Přišlo to brzy
s etiketou jakosti
byly to, drazí,
jen samé marnosti.
Ukvákaná moudra,
duši mi pitvají.
Papaláši nahóóře
zatím jen škytají.
Do sucha vytřít-
nažrat se k prasknutí-
pobrat prachy-
nikdo to nezjistí!

Adieu

20. června 2011 v 13:58 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Vlci ve hvězdách na temnotu vyli,
šedým kartáčem cuchali síly,
sviňsky se smáli,
když slídili v dáli.

Byli volní.
Byli jiní.
Byli moji.
Byli silní.

Ti vlci ve hvězdách, co s temnotou se sžili,
čekali ještě chvíli.
-p ř í t e l i-
Nezavěšuj,
máme si co říct.
I když z toho zas nebude nic,
protože nikdo nepromluví..

Mezník v námluvách

17. června 2011 v 22:22 | Osa Absurda |  Zprávy nikomu
Vejrám do zrcadla. Pochcaná až za ušima.
Vejrám a civím jí do očí.
Dvě hnusný, HNUSNÝ štěrbiny čpí páleným zoufalstvím.
Oči napitý jak prase.
Žufanem od písmenkový polívky šahám zas o kousek hlouběji.
Nabírám ty nejlepší nadávky a mlaskám, když je šrotujem.
Odstřihávání starejch negativů se dnes s úspěchem nesetkalo.
Nebyl čas.
Hubu si mažu šminkama, abych pak mohla řvát až do noci.
A spílat ti, drahoušku. Chystat si řetězy.
Zuby drtím trpký železo a lámu si kosti.
Kdo se postí, ten vyhraje.
Nasakuju beznadějí a lekám jak na šňůře schnoucí bankovka.
Teprve teď jsem to pochopila.
Najednou dýchám, a to bolí.
Nevím co se sebou.
Pak se zase střetnem pohledem.
Nesnáším tě!

Do Ńújorku, tam je hezky

14. června 2011 v 16:38 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Je to o lidech.
Žijem. Přežíváme.
Máme tu pro sebe těch pár barev, ale ne všichni je využíváme stejně. Někdo si holt umí sehnat lepší..
Ale je pak skutečně nad náma?
Jestli jsem se za posledních pár týdnů něco naučila, bylo by to, že každej máte dvě strany. A každýho z vás něco trápí, i když to tak nevypadá..
Vážně je to dobrý vědět, ale až mě příště vyflusnou z domu, k ničemu to nepovede.
ONI jsou jiní. Mají odvahu, mají vůli...sakra! Chcou, no jednoduše chcou se bavit!
Co sem to za člověka? Já nechci, neumím, nemůžu..
Proč to tam není? Proč tam není to souznění, pochopení, ta vůle. Kam to zmizelo? Na rodince tě to neučili?
Ha ha ha.
Nebuďte směšní.
Těžko bych mohla říct: "Já jsem jiná než vy!"
Nejsem.
Žiju. Přežívám.
Nevím, co mám dělat a nevím, co si mám myslet.
(Nevím ani kam schovat ty zatracený sošky, abych je bez rozmyslu nerozmlátila.)
Nevím, co chci.
A s lidma je to těžký. Nutí vás ke konverzaci...ta chudinka neduživá většinou zakotví u přístavu s obřím odpisem "NUDA". (to jen mezi náma) A když nastane to trapný ticho.. ne, nevím co bych vám řekla, i když mě k tomu něco nutí.
Trapnej hlas zhrzenýho lva.
Prásk.

Týrání potřebných

13. června 2011 v 21:16 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Dovolte mi tu trochu žvástů. Musím se holt pochlubit.
Zprasila jsem sešit do zeměpisu. Chudáček, celej se kroutil, ale já ho stejnak přimáčkla k lavici a zkusila jsem takovéto: "Buď po dobrým nebo po zlým." A to víte, že už pak ztichnul. Byl dokonce tak potichu, že jsem se bála, abych nezatlačila příliš. "Vrahoun sešitů", ta přezdívka by mi neslušela.
Na volnou stránku jsem načárala otisk své nálady. Asi to tu v téhle slepičárně ztratí atmosféru, ale..

V Rusku je dnes pusto,
kdo hledá, ten nenajde.
Pešek kolo obejde..
s prázdnou.
Lampy tiše zhasnou
a počkají,
kdy bude čas.
Konec nebolí.
Konec, ten je v nás.

Osvěta

11. června 2011 v 11:40 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Brala jsem všechno, nebo nic.
Nefungovalo tu žádný "Cože?" Mý rozkazy byly jasný.
Až teď. Sypu se jak strouhanka.
Jedna blbější než druhá.
-Na hlavu jim to nevyliješ.
-Vsadíš se?
Všechno bylo důvěrný. To se nevynášelo.
Aspoň já jsem to tak brala.
-Že by sis někdy dovolila udržet tajemství?
Ono to mělo i svý výhody.
Teď už ale znám svou úroveň a pod ni neslezu.
-Máš, cos chtěla.
-Příště poměříme síly.
Jo, brala jsem vždy všechno, nebo nic.
Ušetři dech.

Mezi zuby

10. června 2011 v 21:39 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Jenom dvakrát.
Děti lásky!
Ukončete sázky,
p r o s í m.

Kopie

9. června 2011 v 19:53 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Kopírovat- a hned vložit.
Kopírovat- dožít.

Cisterna keců

5. června 2011 v 19:36 | Osa Absurda |  Denní odpisy
Děvky...,
-teď chce se mi řvát
-teď chce se mi žrát
-teď chce se mi žít
a pak konečně jít
po nocích spát
v lokálech hrát
tu hru tužeb,
ztrát
bez potřeb
znát
cestičku do dveří.
z m l k n i !
ty děvky láteří
-a sní
-a jí a pijou...
ty děvky neví,
kde jednou shnijou.

Vytýkání

3. června 2011 v 15:10 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Smyčec dře strunu,
vzduch tlačí na parapet
a krapet houstne.

Osa napjatá voly
slovy se vetkne
do pobouraných lóží.
A pak stěží..

Naposled si lokne
mouky z černé lodi
a upřeně..
hledí.

Tam kdesi mezi ledy.

Oficiálně

2. června 2011 v 18:00 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Pocity jsou jako splašky. Vychrstneš je, ale stejně zůstanou ve vzduchu.