Vzpomínek na dva haftany

30. dubna 2011 v 17:51 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
"Všude na zemi byla krev. Já..já..nevěděla jsem, co mám dělat," dušovala jsem se komisaři v předzahrádce a váhala, jestli ho pozvat dovnitř. Pátravě si mě přeměřil s obvyklým úšklebkem na rtech. Jo, znala jsem ho. Už sem párkrát přijel, aby svým poskokům dokázal, že je formát. A nebylo to vždycky jen kvůli mé podlaze.
"Mladá dámo," vytasil se se svou oblíbenou frází, "jste si tím opravdu jistá? Krvavá zem, promiňte, ale zní to trošku... zvláštně." V ruce držel blok, ale nevypadal, že by ho psaní poznámek nějak zajímalo. " A..a pak tam byli ještě ti dva," vzpomněla jsem si konečně. "Seděli u stolu."
Blok nejistě dopadl k zemi. Ohlédla jsem se a zastihla náhle rozvášněného komisaře na půli cesty k domu...

Podřež mi žíly. Sama to nedokážu.
Překroč kaluž krve, kterou nikdy neuklidíš a pak se zeptej: "Proč jsi to udělala?!"
Vážně nehledám kamínky do tvý mozaiky. Nervu si tě do žíly a neužívám si halucinací. Svou odpovědnost mi s díky přenech. Dávno vím, žes tehdy kecal. Ve snu by mě nenapadlo, že dojdeš až ke kraji. Ne, kvůli mně.
Jen odhal duši svíjející se v roklině těla. S tou svou bílou košilí patříš kabaretním nahotinám, co si vždycky o půlnoci střídají podvazky.
Sám šlapeš po kytkách, který jsi mi v deliriu dotáhl k posteli. A doufáš, že v tom romantickým klišé tady vyplave mý pravý já.
Nebudu bulet, nevyšlo ti to.
Jen tu krev pak odnesl stín. Stekla v tenkým čůrku do kanálu a nezapomněla za sebou prásknout dveřma. Ta tvoje košile se mi ještě pár dní chvěla pod polštářem. Marně slibovala bouřlivou noc.
V oknech se přes měsíc usmívalo pár seschlejch větví.
A my, dva bílí umrlci s rozhryzaným zápěstím, jsme tvrdě dopadli palicema na stůl.
Sundej ty brýle, nebo si je rozbiješ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dětský sen Dětský sen | Web | 30. dubna 2011 v 19:06 | Reagovat

kráááása, kráááááááása, nádhera Térr z těch tvých, úžasných článků mi padá brada, už mě ale nebaví poříd ji zvedat :) ale je to krásné.

2 Neexistující Neexistující | Web | 1. května 2011 v 14:01 | Reagovat

A my, dva bílí umrlci s rozhryzaným zápěstím, jsme tvrdě dopadli palicema na stůl.
Sundej ty brýle, nebo si je rozbiješ...

Obdivuju tě. Stále a pořád. Tak nějak se v těch větách, frázích nacházím a umírám společně s nimi.
Možná to tak mělo bejt.

3 Neliss "Nellie" Screamers Neliss "Nellie" Screamers | E-mail | Web | 1. května 2011 v 18:00 | Reagovat

Všetko bolo povedané. Také zvláštne, silné, pôsobivé.

4 Shaunee Shaunee | Web | 1. května 2011 v 22:01 | Reagovat

Páááni, já zírám! Perfektní, úžasný. Bravo, bravo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama