Výčitky

20. dubna 2011 v 13:05 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Odmítám ty tvý naděje. Vděčná a s díky.
Na kostelní věži černou neznaj. Ani modrou, bílou a žlutou už vůbec ne.
Tak věž se hroutí.
Stejně jako já, když se mě snažíš ukecat..
abych ti ještě dala šanci.

Nepředhazuj mi kolik ti je. Víš přece, že mě to nezajímá.
Jednou ses mě ptal, proč píšu.
"Pro co? a Pro koho?"
A já neuměla odpovědět. (Nedělej si naděje, že v tom máš prsty.)
"Proč bych měla psát? Prostě píšu!
Tak kde tu chceš najít nějaké proč, když nemáme ani protože.
(Nebo snad jo?)

Kdybych řekla, že odjíždím, vadilo by ti to?
Počítač se ve světle svíčky dekuje do kouta,
aby uvolnil těch pár kilobajtů místa.
Z rohu obrazovky na nás zírá už pár let bezhlavá saň a prská smíchy.
No co je tohle za vtipy?!

Foťák vyřadil objektiv a odešel spát.
Zatoužil po dlaních, které na něj sahaly a zjistil, že už je nezíská zpět.
"Ty hloupý kráme!"
Křičela. A to ho bolelo.
Pro koho tu ještě mohl zůstat?

Až se jednou ožeru, budou po mně před domem uklízet smích.
Dvě zelený kaluže ve sněhu..
Ale já už vážně jedu pryč.
Šlapou mi po snech.
Ti tvoji kumpáni. Partička za každým rohem.
A baletka se záplatovaným pytlem na hlavě
právě dotančila.
Zavírám skříňku..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dětský sen Dětský sen | Web | 20. dubna 2011 v 14:53 | Reagovat

krásnéééééééé, jako vždycky a všechno od tebe ;) moc krásný článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama