Duben 2011

Vzpomínek na dva haftany

30. dubna 2011 v 17:51 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
"Všude na zemi byla krev. Já..já..nevěděla jsem, co mám dělat," dušovala jsem se komisaři v předzahrádce a váhala, jestli ho pozvat dovnitř. Pátravě si mě přeměřil s obvyklým úšklebkem na rtech. Jo, znala jsem ho. Už sem párkrát přijel, aby svým poskokům dokázal, že je formát. A nebylo to vždycky jen kvůli mé podlaze.
"Mladá dámo," vytasil se se svou oblíbenou frází, "jste si tím opravdu jistá? Krvavá zem, promiňte, ale zní to trošku... zvláštně." V ruce držel blok, ale nevypadal, že by ho psaní poznámek nějak zajímalo. " A..a pak tam byli ještě ti dva," vzpomněla jsem si konečně. "Seděli u stolu."
Blok nejistě dopadl k zemi. Ohlédla jsem se a zastihla náhle rozvášněného komisaře na půli cesty k domu...

Podřež mi žíly. Sama to nedokážu.
Překroč kaluž krve, kterou nikdy neuklidíš a pak se zeptej: "Proč jsi to udělala?!"
Vážně nehledám kamínky do tvý mozaiky. Nervu si tě do žíly a neužívám si halucinací. Svou odpovědnost mi s díky přenech. Dávno vím, žes tehdy kecal. Ve snu by mě nenapadlo, že dojdeš až ke kraji. Ne, kvůli mně.
Jen odhal duši svíjející se v roklině těla. S tou svou bílou košilí patříš kabaretním nahotinám, co si vždycky o půlnoci střídají podvazky.
Sám šlapeš po kytkách, který jsi mi v deliriu dotáhl k posteli. A doufáš, že v tom romantickým klišé tady vyplave mý pravý já.
Nebudu bulet, nevyšlo ti to.
Jen tu krev pak odnesl stín. Stekla v tenkým čůrku do kanálu a nezapomněla za sebou prásknout dveřma. Ta tvoje košile se mi ještě pár dní chvěla pod polštářem. Marně slibovala bouřlivou noc.
V oknech se přes měsíc usmívalo pár seschlejch větví.
A my, dva bílí umrlci s rozhryzaným zápěstím, jsme tvrdě dopadli palicema na stůl.
Sundej ty brýle, nebo si je rozbiješ...

Dělej si, co chceš

29. dubna 2011 v 14:39 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Z tlustýho slovníku si pokoutně
překládám tvý sny.
A ty hezky pokorně,
"Ó má drahá!"
odčítáš mi dny.

Po který mě ještě strpíš.

S jednou rukou za zády,
lístky do Rajský zahrady.
A prej naskočit si musím,
než odjede ten vlak.

Půjdeš taky?

Ale, já vím, co si kuješ pod víčky.
Čekáš.. (v tvářích dolíčky)
která ti zas na špek skočí..

A pak sbohem mi dáš.
"Pro ty její krásný voči!"
A já..
už nemám čas.

Dělej si co chceš!

Lví requiem

23. dubna 2011 v 13:25 | Osa Absurda |  Nemístný řev
A lev zůstane lvem,
tak dej mu do čumáku,
máš-li dost odvahy.
Je však správné
kecat do něčí povahy?

Výčitky

20. dubna 2011 v 13:05 | Osa Absurda |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
Odmítám ty tvý naděje. Vděčná a s díky.
Na kostelní věži černou neznaj. Ani modrou, bílou a žlutou už vůbec ne.
Tak věž se hroutí.
Stejně jako já, když se mě snažíš ukecat..
abych ti ještě dala šanci.

Nepředhazuj mi kolik ti je. Víš přece, že mě to nezajímá.
Jednou ses mě ptal, proč píšu.
"Pro co? a Pro koho?"
A já neuměla odpovědět. (Nedělej si naděje, že v tom máš prsty.)
"Proč bych měla psát? Prostě píšu!
Tak kde tu chceš najít nějaké proč, když nemáme ani protože.
(Nebo snad jo?)

Kdybych řekla, že odjíždím, vadilo by ti to?
Počítač se ve světle svíčky dekuje do kouta,
aby uvolnil těch pár kilobajtů místa.
Z rohu obrazovky na nás zírá už pár let bezhlavá saň a prská smíchy.
No co je tohle za vtipy?!

Foťák vyřadil objektiv a odešel spát.
Zatoužil po dlaních, které na něj sahaly a zjistil, že už je nezíská zpět.
"Ty hloupý kráme!"
Křičela. A to ho bolelo.
Pro koho tu ještě mohl zůstat?

Až se jednou ožeru, budou po mně před domem uklízet smích.
Dvě zelený kaluže ve sněhu..
Ale já už vážně jedu pryč.
Šlapou mi po snech.
Ti tvoji kumpáni. Partička za každým rohem.
A baletka se záplatovaným pytlem na hlavě
právě dotančila.
Zavírám skříňku..

Nedostačující

17. dubna 2011 v 16:42 | Osa Absurda |  Nemístný řev
Na drátě
mezi mnou a tebou
ozvaly se potíže.
Pak vyvěsili telefon..
Přestalo být komu volat, komu psát..
a taky koho znát.
Jinak nic.
Dnes už nepovím,
kdo tě měl rád.
Hledej si sám..
Vždyť máš těch svejch dam..
Houfy.

Proč to není fajn

15. dubna 2011 v 15:53 | Osa Absurda |  Denní odpisy
"Proč jí není fajn?"
Rokovaly jste za školou. Na hromádce špačků z cigaret. Ten váš zasranej kouř vždycky stoupal až k ředitelovejm oknům. Jenže on spal. A spal i když jste mu v těch svejch minitričenkách ukazovaly kozy. Mladý maso chutná nejlíp. "Tak proč jí není fajn." Ty pohledy. "Dej mi čouda." A dlouhý vlasy ve větru. Hledaly jste, až jste našly.
"Proč jí není fajn." Napotřetí. A zase pohledy. Kolem projela červená škodovka. A zase vlasy, který sebral vítr.
"Kdo jí co udělal?" Co já vím. Sakra. Teď už to byly moje pohledy.