Evoluce

2. února 2018 v 23:27 | Přelud |  Nemístný řev
Bohužel, mé srdce je už tuhé,
čelo se krabatí a kosti tvrdnou.

Kdykoliv diskutujeme naše slabiny,
tváře nám šednou.

Díváme se do země.

Kde je pravda? Jsem sprostá?
Lžu?
 

Příroda

18. ledna 2018 v 22:02 | Přelud |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
"Ahoj" plivnul po mně a vtrhnul dovnitř.
Čekala jsem celý den, jestli se třeba ozve.

Libozvučná nedělní poezie se zadrhla. Květiny ve váze rázem uschnuly, a listy jim opadaly.
Moje zuby skřípaly, dýchala jsem mělce.

Ale protože jsem mu neuměla říct, aby odešel, zůstali jsme sedět naproti sobě. V té potemnělé místnosti. A naše ruce se beze slov samovolně spojily. Ten den už slunce nevyšlo.

Naše současnost

14. ledna 2018 v 20:27 | Přelud |  Denní odpisy
Co mě nejvíc štve.

-Že lidi neřeknou, co opravdu cítí.
Jedna zpráva - dvanáct procent reality.
-Že rádi kydají hlavně to špatný - sami doma stojí u plotny.

-Že nežijí sebe, žijí druhé.
Pořád se strachují - co že z toho tak asi bude.
-Do kapes sypou si svoje hříchy.
Vždyť je to snadné - zůstat ke světu hluchý.

Já jenom koukám - naivka, srdce na dlani.
Proč často končím jak panenka na hraní.
 


Všechno správně

6. září 2017 v 23:22 | Přelud |  Nemístný řev
(To je správný totiž.)
Hlavně nedělej, co tě upřímně baví. Stojí to přece peníze. Buď radši skromná.
(To je správný totiž.)
Vykašli se na to. Zastav si srdce. Vyschni zevnitř jak nad kamny zapomenutá švestka.
(To je správný totiž.)
Takhle my to tu vedeme. Máme se snad špatně?
(Je to správný totiž.)

A pak pěkně potají zavření sami ve sklepě sosáme pivo, anebo po hrstech do krku sypeme ořechy.
Aby nás to dočista nesemlelo.

Černota

19. dubna 2017 v 19:43 | Přelud |  Denní odpisy
Hlídám si záda,
bojím se lhát.
V noci nespím,
lidi já nemám rád.

Všude je tma.
Všude je zima.

Prásknout, že je jiná,
stálo by mě můj majestát.

Rovnítko

11. března 2017 v 21:24 | Přelud |  Zprávy nikomu
Ty jsi má poezie.
Ty jsi můj vzdušný zámek.

Cíl, jehož tvar se bojím poznat.
Ruka, kterou nechci chytit.
Horký dech, který nechci cítit.

Host, kterého nechci vítat.
Radost, o které (já hloupá) sním.

Moje fantazie,..
Tebe já nikdy nezničím.