Co?

Pondělí v 20:51 | Přelud |  Nemístný řev
Blbý je, že některý věci prostě vidíme jenom na půl.
Anebo ještě míň.

Mléčný sklo, kouř, mlha, tma.

A pak nikdo neví, co to má všechno znamenat.
 

Ne.

14. března 2018 v 20:59 | Přelud |  Zprávy nikomu
Takový střet s realitou mnohdy bolí.
Hlava bolí, a často vypíná.

Pro lidi jako jsem já - lidi, co věří na všechny konce duhy -
na pohádky, a zázraky, když si je bude někdo opravdu hrozně moc přát -

Pro takovýhle lidi ten svět není.

U mě dobrý

12. března 2018 v 22:08 | Přelud |  Denní odpisy
Stále se snažíš najít důvod, proč ostatním nerozumíš..

- a ani oni tobě taky nerozumí.

Za bytelnou zdí ze slov
ztratilo se nám modré nebe.

Na té zdi se množí -ze zoufalství - čmárance a plané grafitti.
A myšlenky-
ty jsou stále nesdělitelné.
 


Evoluce

2. února 2018 v 23:27 | Přelud |  Nemístný řev
Bohužel, mé srdce je už tuhé,
čelo se krabatí a kosti tvrdnou.

Kdykoliv diskutujeme naše slabiny,
tváře nám šednou.

Díváme se do země.

Kde je pravda? Jsem sprostá?
Lžu?

Příroda

18. ledna 2018 v 22:02 | Přelud |  Nesmírně (ne)umělecké počiny
"Ahoj" plivnul po mně a vtrhnul dovnitř.
Čekala jsem celý den, jestli se třeba ozve.

Libozvučná nedělní poezie se zadrhla. Květiny ve váze rázem uschnuly, a listy jim opadaly.
Moje zuby skřípaly, dýchala jsem mělce.

Ale protože jsem mu neuměla říct, aby odešel, zůstali jsme sedět naproti sobě. V té potemnělé místnosti. A naše ruce se beze slov samovolně spojily. Ten den už slunce nevyšlo.

Naše současnost

14. ledna 2018 v 20:27 | Přelud |  Denní odpisy
Co mě nejvíc štve.

-Že lidi neřeknou, co opravdu cítí.
Jedna zpráva - dvanáct procent reality.
-Že rádi kydají hlavně to špatný - sami doma stojí u plotny.

-Že nežijí sebe, žijí druhé.
Pořád se strachují - co že z toho tak asi bude.
-Do kapes sypou si svoje hříchy.
Vždyť je to snadné - zůstat ke světu hluchý.

Já jenom koukám - naivka, srdce na dlani.
Proč často končím jak panenka na hraní.