Já se omlouvám

28. října 2018 v 15:49 | Přelud |  Nemístný řev
Trochu smutný, zdá se mi,
že ne vždycky vítězí ten,
jehož názor je ten nejlepší.

Častěji vítězí ti,
kteří jej prosazují nejhlasitěji.
 

Záhada

21. října 2018 v 22:21 | Přelud |  Denní odpisy
Někdy je strašně krásně vidět, jak se lidi ztrácí.
Sice na vás mluví, ale dívají se někam za vás, někam mimo. Trochu skleněnýma očima.

A těžko říct, na co v těch chvílích myslí, ale mě často napadá..
proč chtěli vlastně mluvit se mnou,
když to jediné, o čem se baví (me)

jsou oni.

Co?

17. září 2018 v 20:51 | Přelud |  Nemístný řev
Blbý je, že některý věci prostě vidíme jenom na půl.
Anebo ještě míň.

Mléčný sklo, kouř, mlha, tma.

A pak nikdo neví, co to má všechno znamenat.
 


Ne.

14. března 2018 v 20:59 | Přelud |  Zprávy nikomu
Takový střet s realitou mnohdy bolí.
Hlava třeští, a často vypíná.

Pro lidi jako jsem já - lidi, co věří na všechny konce duhy -
na pohádky, a zázraky, když si je bude někdo opravdu hrozně moc přát -

Pro takovýhle lidi ten svět není.

U mě dobrý

12. března 2018 v 22:08 | Přelud |  Denní odpisy
Stále se snažíš najít důvod, proč ostatním nerozumíš..

- a ani oni tobě vlastně taky ne.

Za železnou zdí ze slov,
ztratilo se nám modré nebe.

Na té zdi se množí -ze zoufalství - čmárance a cáraté grafitti.
A myšlenky-
ty jsou stále nesdělitelné.

Evoluce

2. února 2018 v 23:27 | Přelud |  Nemístný řev
Bohužel, mé srdce je už tuhé,
čelo se krabatí, kosti měknou.

Kdykoliv diskutujeme svoje slabiny,
tváře nám rudnou.

Díváme se do země.

Kde je pravda? Je to mnou?